Чешская грамматика: от азов до совершенства

Hláskosloví je nauka o hláskovém systému jazyka. Hlásky jsou nejmenší řečové jednotky, z nichž se skládají slova. Znalost hláskového systému jazyka je důležitá především při studiu tvarosloví a pro začleňování podstatných jmen ke skloňovacím vzorům nebo sloves do slovesných tříd.

Jako jiné jazyky i čeština rozlišuje dva hlavní druhy hlásek - samohlásky a souhlásky.

Jako jiné jazyky i čeština rozlišuje dva hlavní druhy hlásek - samohlásky a souhlásky.

České samohlásky (neboli vokály) mají dvojí podobu, mohou být krátké nebo dlouhé. To se odráží jak v písmu (dlouhé jsou označeny čárkou, případně kroužkem), tak ve výslovosti (v pozdílné délce samohláskového tónu).

Dělení českých souhlásek (konsotant) je poněkud složitější. Můžeme je rozlišovat např. podle toho, jak a kde se tvoří v dutině ústní (závěrové, retné, nosové atd.). Pro tvarosloví je v tomto případě důležité vyčlenění  tzv. velárních souhlásek - tvoří se na zadním patru, proto se jim říká též zadopatrové. Jedná se o hlásky k, g, ch, volně se k nim řadí také jedina česká hrtanová hláska h.

Velární souhlásky hrají významnou úlohu při skloňování podstatných jmen mužského rodu, neboť v určitých pádech vyžadují jiné koncovky, a navíc u nich dochází ke střídání hlásek.

Výslovnost každého jazyka má pevně daná pravidla. Jejich nedodržení může vést k nepříjemným nedorazuměním, proto je dobré znát alespoň hlavní zákonitosti české vyslovnostní normy.

Spisovná výslovnost se cizím slovem nazývá ortoepie.

Při tvorbě slov nebo slovních tvarů (skloňování, časování - neboli ohýbání slov) dochází ke střídání (čili alternaci) hlásek. Podle druhu hlásek, kterých se střídání týká, rozlišujeme dvojí typ alternací.

Tvarosloví (neboli morfologie) se zabývá pravidly tvorby slovních tvarů, jejich stavbou, funkcí a významem. Hlavním předmětem zkoumání je nauka o slovních druzích.

Slovní tvar se skládá z částí, které nesou určitý význam - slovní (lexikální) nebo mluvnický (gramatický). 

V češtině rozlišujeme 10 slovních druhů, které dále členíme podle hlediska:

• významového (sémantického);
• tvaroslovného (morfologického);
• skladebného (syntaktického).

Podstatná jména označují osoby, zvířata, předměty, děje, vlastnosti a stavy. Ptáme se na ně pádovými otázkami (kdo? co? koho? čeho? atd.). Ve větě stojí nejčastějí v pozici podmětunebo předmětu. U podstatných jmen určujeme rod, číslo a pád.

Podstatná jména, zvláště ta cizího původu, se mohou za určitých podmínek stát jiným slovním druhem, zpravidla přídavným jménem.

Přídavná jména pojmenovávají vlastnosti podstatných jmen nebo jejich význam zpřesňují. Odpovídáme jimi na otázky jaký?, který?, čí?

Přídavná jména jsou ohebným slovním druhem a ve větě plní většinou funkci přívlastku shodného, případně mohou být jmennou částí přísudku, doplňkem, podmětem nebo předmětem.

Přídavná jména se mohou za určitých podmínek stát jiným slovním druhem, např. podstatným jménem nebo příslovcem.

Zájmena neoznačují skutečnost, pouze zastupují podstatná jména a přídavná jména nebo ukazují ke skutečnosti či k jejímu pojmenování v textu. Určujeme u nich číslo, pád, popř. rod.

Číslovky vyjadřují obecně množství, počet, pořadí, násobenost. Určujeme u nich číslo, pád, popř. rod.

Číslovky jako slovní druh se vymezují pouze na základě významu, proto je hranice mezi číslovkami a jinými slovními druhy neostrá.

Slovesa vyjadřují děj (činnost), stav nebo změnu stavu podmětu. Mohou vyjadřovat také děj, který se na podmět váže (taje, hřmí ap.).

Slovesa jsou ohebným slovním druhem, časují se. Určujeme u nich osobu, číslo, čas, způsob, slovesný rod, vid. Přiřazujeme je ke slovesné třídě a vzoru.

Ve větě plní slovesa v určitém tvaru obvykle funkci přísudku. V infinitivu, popř. v jiném neurčitém tvaru, může vyjadřovat další větné členy, např. doplněk, podmět, přívlastek, předmět.

Slovesa dělíme do pěti slovesných tříd. Každá třída má pak své vzory.

Do tříd zařazujeme slovesa podle kmenotvorné přípony ve 3. osobě jednotného čísla oznamovacího způsobu přítomného času. (Tedy přípony přítomného kmene.)

Příslovce vyjadřují bližší okolnost děje nebo stupeň vlastnosti a míru (tj. okolnosti sloves, přídavných jmen a příslovcí). Jsou neohebná, některá se však stupňují.

Může se stát, že se příslovce stane jiným slovním druhem, např. částicí.

Předložky se spojují s podstatnými jmény, zájmeny nebo číslovkami, upřesňují a obměňují jejich pád a podílejí se společně s nimi na výstavbě věty. Jsou neohebné. Předložka se jménem tvoří tzv. předložkový pád (ve větě je jediným větným členem).

Částice jsou neohebné a nejsou větnými členy, jsou většinou expresivní.

Citoslovce patří mezi neohebné slovní druhy. Jsou výrazně citově zabarvená a plní především komunikační funkci. Vyjadřují postoje, pocity, nálady mluvčího nebo napodobují různé zvuky.

Sama o sobě - vyjma citoslovcí zvukomalebných - nemají jednoznačný význam. Ten lze odhalit teprve na základě znalosti situace, v níž jsou citoslovce použita. Jeden výraz může mít proto více významu.

Základní skladebnou jednotkou je věta, která se skládá z větných členu.

Skladba (syntax) se zabývá vztahy mezi větami v souvětí a mezi větnými členy.

Věty a větné členy spolu mohou být spojený buď souřadně, nebo podřadně.

Mezi větnými členy, jejichž tvaroslovné kategorie (osoba, číslo, rod, životnost, pád ap.) si odpovídají, existuje vztah shody. Mluvnická shoda přísudku s podmětem (případně doplňku s podmětem) se odráží v psaní -i/-y/-a v koncovkách příčestí a jmenných tvarů přídavných jmen.